Zkušenosti pacientek z porodnice I. LF UK a Fakultní nemocnice Na Bulovce - diskuze

V roce 2020 dobrá zkušenost a přirozený porod s volbou polohy

18.4.2020 jsem v porodnici Na Bulovce v Centru porodní asistence prožila přirozený porod bez jakýchkoliv zásahů, medikací a bez poranění. Porodní asistentka Veronika Šimanová, která můj porod v rámci CPA vedla bez lékaře, byla velmi milá, podporující, pečující a zároveň profesionální, proaktivně se zajímala o moje porodní přání a díky ní pro mě byl porod krásným zážitkem.
Velmi pozitivně hodnotím také vedení kliniky v čele s profesorem Zikánem: podporují přirozený přístup k porodům, během koronaviru zavedli telefonickou poradnu i online školení, v době zákazu otců u porodu umožnili přístup otce k dítěti po porodu (v souladu s nařízením vlády) jako jedna z mála porodnic v ČR. Skvěle reagovali i na moji zpětnou vazbu po porodu.
I na oddělení šestinedělí jsme měli štěstí na velmi milý personál. Byla jsem velmi ráda, že zde nenutí žádný dril "kojit přesně po 3 hodinách, vážit před i po kojení". Některé věci na šestinedělí by stály za zlepšení: navýšení kapacity oddělení (aby někdy nedocházelo k separaci matky od dítěte třeba na celý den), zrušit bezdůvodnou separaci při převozu z porodního sálu na šestinedělí, dávat jídlo vhodné pro kojící matky (nikoliv 2 rohlíky k snídani a 3 rohlíky k večeři).
Celkově máme z porodu i pobytu Na Bulovce pozitivní zážitek a rodila bych zde znovu.

Už bych nerodila jinde!!!

Můj první porod byl ve Vinohradské nemocnici a po tomto zážitku jsem věděla, že můj druhý porod bude probíhat jednoznačně jinde.

Dostala jsem doporučení od mého kolegy na porodnici na Bulovce. Nic jsem o této nemocnici nevěděla, ale doporučení jsem plně důvěřovala.

Již od první návštěvy v porodnické ambulanci, kde je úžasná sestřička paní Bulová jsem byla nadšená. Velmi příjemná a vždy pozitivně naladěná. V ambulanci se střídaly doktorky paní Kraf, paní doktorka Kotoulová, paní doktorka Pujarová a paní doktorka Sudková. Všechny byly naprosto vstřícné, milé, přátelské a člověk opouštěl ordinaci vždy se skvělou a dobrou náladou.

Jelikož jsem přenášela, a byla jsem 41+3, paní doktorka naplánovala vyvolání porodu.

Během mého porodu nastaly komplikace a miminko muselo jít na svět císařským řezem. Do osmi minut po zjištění komplikací byla malá venku císařským řezem. Obrovské díky patří paní doktorce Kotoulové a paní doktorce Neumannové, které měly v ten den službu a celému úžasnému operačnímu týmu!!!

Poté, co byl proveden císař a po příjezdu mého partnera do porodnice mu paní doktorky vše vysvětlily, co se dělo a partner byl tímto milým přístupem neobyčejně a příjemně zaskočen.

Já jsem se probudila až na JIP a tam také vše probíhalo na jedničku. Opět příjemné sestřičky, doktoři i doktorky. Po probuzení mi řekli co se stalo, že je malá v pořádku, kolik váží a měří apod.

Druhý den jsem byla již převezena na šestinedělí, kde se budu opět opakovat, ale všechny sestřičky, doktoři a doktorky naprosto úžasné. Sestřičky na dětském oddělení mi s malou velmi pomáhaly, protože jsem první dva dny nebyla schopna skoro ničeho. Takže zase obrovské díky celému týmu.

Tuto porodnici mohu všem maminkám vřela doporučit a rozhodně bych nerodila už nikde jinde. Díky všem lékařům, lékařkám a sestřičkám máme doma krásnou a zdravou holčičku Kateřinu Annu :-)).

Všem maminkám přeji úžasné chvíle s jejich ratolestmi.

Doporučuji Bulovku

chtěla bych se sváma podělit o můj zažitek je mi teprve 20 let a jsem prvorodička na to že jsem stím neměla vůbec zkušenost ani představu o tom že bych něco takového si vytrpěla od 30 tydne těhotenství.ale konec bývá vždycky dobrý. Já jako prvorodička jsem chtěla mít vše tak jak má být poradnu,pravidelnou stravu,dokonce jsem přestala kouřit. Vše bylo naprostým v pořádku až v polovině těhotenství mi zjistily PREEKLAMSII HELLP.
Obrovský šok to byl pro nemocnici na Vynohradech, ty se tam ke mě chovali takovým způsobem že jsem se tam psychicky zhroutila. Paní doktorka mi Oznámila muj stav takto. NETĚŠTE SE VAŠE DÍTĚ STEJNAK NEPŘEŽIJE MUSÍTE SE STÍM SMÍŘIT. Moc milá zpráva,já nebýt v tom šoku ta tý doktorce takovou šoupnu že by zapoměla že vystudovala vysokou školu.Na konec jsem tam podepsala reverz a šla jsem domů na podruhý mě tam znova odvezli ale to m pýchli kortikoidy aby dcera mohla dýchat sama. protože dcera měla špatné ozvy. Tak mě převezli ve 32 týdnu do PODOLÍ další hrozba pro mojí psychiku. Tam mi řekli že dcera se dusí protože mám vysoky tlak ale že mi to musejí udržet o 40 týdne. To jsem vubec nepochopila. tam jsem přes všechno zdrcení taky podepsala reverz. Nakonec jsem přišla na bulovku ve středu a domluvily jsme si že žadný revez podepisovat nebudu a že rodit budu v pondělí. Na to jsem přstoupila i přes to že jsem registraci měla na vynohradský si mě nechali na bulovce a jsem za to vděčná a vděčná vždy budu. Do pondělka jsem to nevydržela porodila jsem v sobotu 6.6.2015 protože dcera mi nerostla a nejedla takže byla velká na 29 týden a já byla 34. Měla jsem ten nejlepší tým který tam mohl být šla jsem sekcí byla jsem při vědomí a vůbec mi to nevadilo anesteziolog byl tak hodný a doktoři a sestřičky tak milé že se to neda ani popsat. dcera se narodila s nízkou porodní váhou byl to takový drobek a zachranily mi ho narodila se 1620g a 42cm Marria Jessica. Byla pár dní v inkubátoru a pak má šikulka všechno zvládala perfektně. VDĚČÍM ZA TO NEONATOLOGII A DOKTORŮM NA MÉM PORODNÍM SÁLE. vděk se nedá koupit nebo popsat cítím k vám silnou uctu děkuji

doporučuji

Porodila jsem na Bulovce 24.10.2015 zdravého chlapečka. Personál na porodním sále, na šestinedělí i novorozeném oddělení, byl úžasný. Doporučuji.

Nenechte se odbýt

Dobrý den maminky,
Ráda bych se s Vámi podělila o mou negativní zkušenost s porodnicí na Bulovce.
Porod jako takový byl rizikový, i když do příjmu k porodu to tak nevypadalo. O tom se tu ale rozepisovat nechci. Nakonec všechno dobře dopadlo a já se už 7 měsíců těším ze zdravého chlapečka. Ráda bych se tu ale zmínila o přístupu doktorky Mojhové a Lesenské Maxové.
Kojení s prvním chlapečkem před pár lety neprobíhalo bez problémů a nakonec jsem skončila s těžkým zánětem u mamologa. Prošla jsem si složitou léčbou, několika punkcemi, nakonec se mi prso částečně zajizvilo a i přes měsíční pauzu v kojení a názor lékařů, že si malej už prso nevezme, jsem kojila do 14. měsíců. A s touto hořkou zkušeností jsem se bála zánětů i po porodu druhého chlapečka. Už v porodnici zajizvené prso totálně zkamenělo a nepomohlo nic. Teoreticky i prakticky jsem všechno znala už z minula, ale nic nezabíralo. Při propuštění jsem škemrala o pomoc (Mudr Mojhovou). Nakonec jsem byla propuštěna s radou „tvaroh a paralen vše spraví“ a já odcházela domů s hrůzou, co se bude dít. Den po propuštění jsme jeli s malým na pohotovost kvůli žloutence a tak jsem i já zašla na pohotovost se stále se zhoršujícím prsem. Opět doktorka Mojhová a její rada o tvarohu a paralelu. Nakonec jsem vydržela přes víkend a jela za svým mamologem a ten mě vysvobodil mastí. Týden na to jsem na pohotovost jela znovu, a to už s horečkou 40 st C, tlak 80/45 a to já ho mám jinak bez problémů. Opět jsem byla „odbavena“ paralenem případně i ibalginem a šup domů, tentokrát tedy doktorkou Lesenskou Maxovou. Upozorňuji, že jsem tam sotva dolezla a ona mi řekla, že na horečku nevypadám a že její manžel má doma 39 st C a vypadá hůř. I sestra mě musela znovu před ní přeměřit, protože ani jí nevěřila. Když jsem se doma trápila už 3tí den se 40tkami a zimnicí takovou, že jsem neudržela hrnek, manžel volal záchranku. Tam se chlápci divili, že mi doktorka neudělala ani odběry a pustila mě s paralenem domů. Prosila jsem je, ať nejedeme na Bulovku, ale bohužel spádově patříme tam, takže cíl byl jasný. No a kdo mě přivítal u dveří? Moje „známá“ se mi hned ve dveřích a s cynickým úsměvem ptá, co se za ten den změnilo. Chtěla mě poslat zase domů. Poprosila jsem jí, jestli by mi nevzala krev. Odpověď:“ A co z ní jako zjistím.“ To už jsem opravdu nevěřila. Nakonec teda zavolala na infekční oddělení. Doktor jí přikázal, ať ihned odebere krev a moč a už to jelo. Skončila jsem s těžkým zánětem ledvin. CRP 240. Tam už se o mě postarali pěkně. Já se jen ptám:“ Jak dlouho budeme muset žadonit o pomoc? Týden po těžkém porodu a doktoři Vás propustí domů s paralenem? Maminky, nenechte se odbýt a trvejte na svém! Tomu všemu jsem se mohla vyhnout už při odběru při prvním příjmu, ke kterému ale bohužel nedošlo.
Jarmila

Porod na Bulovce 9.10 2009

Já můžu jen Porodnici na Bulovce chvalit jsou tak milí sestřičky i dr porodnice.Chtěla bych poděkovat porodní

asistentka Kamarádová

Můj porodník

MuDr .Menzlová

MuDr. Neumannová

Moje veliký Díky!!!
I když sestra co mě přimala byla teda nic moc :-/ Ale pak mi příšla po gratulovat narození dceři.
Sestříčky na šestinedělních by měli vice ukazat vše o kojením :-/

bulovka zazila velke zmeny

ahoj rada pripojuji chvalu na dnesni bulovku rodila jsem zde v roce1993a1995.v roce2011 jsem zde opet rodila a zmen tu bylo spousy skvele porodni asistentky,ktere se k rodickam chovaly ja mamky

podruhé Bulovka? Ani náhodou!

Mám opravdu minimum dobrých zážitků ze svého porodu a z této porodnice. Rodila jsem zde v září 2011.
Když jsem byla v poradně přesně v den termínu, paní doktorka mi oznámila, že malá má dle UZ už přes 4 kg (na UZ jsem byla 5 dní před touto kontrolou a doktor, který mi UZ dělal, mi nic neřekl, ani se nad tím nepozastavil..). V poradně mi lékařka řekla (po poradě ještě s jiným lékařem), že si mám dojet por věci a že nastoupím na vyvolávačku, aby miminko už nenabíralo na váze.
Tři dny jsem strávila na klasickém gynek. oddělení (nejhorší dny mého těhotenství), kde jsem denně dostala tbl. na vyvolání, první den se nic nedělo, druhý den jsem celé odpoledne měla kontrakcce po pěti minutách, ale nic se nedělo, další tbl. jsem nedostala, a tak mi porod zastavili! třettí den naštěstí přišel primář, který s údivem, co tu dělám, už takhle dlouho porod rozjel..
když už byl čas jít na sál, poslali se mnou zřízenkyni, (to už jsem měla kontra po dvou minutách), která mi ani po požádání nepomohla se zavazadli, byla jsem už úplně vyřízená..tašky mi hodila před přípravnu, odkud na mě vyjekla PA (jestli se tak dá nazývat), ať si vezmu bágly a jdu dovnitř, tam na mě hodila jejich košili, a zaječela, ať se hned převlíknu..pak mi přišla udělat klistýr, ještě se mě na něco zeptala, a odešla..její přístup k rodičkám? neskutečný - slyšela jsem ji z vedlejších místností, jak tam na všechny řve..ke mě pak přiletěla, já se opírala zrovna o ripstole a vydýchávala kontra, a ona ať se otočím, že poslechne ozvy miminka, já na ní, jestli může minutu počkat, až přejde kontrakce a ona, že nemá celý den, ať se okamžitě otočím..pak jsem zavolala manžela, kterého nechala čekat tři hodiny na chodbě (prý že ho na nic nepotřebuju)..pak když už byly kontra po minutě (což trvalo dalších 5 hodin - neotvírala jsem se), už jsem si musela torchu pomáhat křičením, abych si ulevila od bolesti, na mě řvala, to se neumíte ovládat? to jste malé dítě, mlčte! to jsem jí prosila, aby za mnou už pustila manžela, tak ho pak za mnou přivedla se slovy na manžela - tak si to tady s ní užijte! to už jsem byla úplně zoufalá, chtělo se mi brečet - vyšetření od ní bolelo, neustále mi říkala, že nemůžu tlačit, že nní možné, že už cítím dole tlak, apod..pak mi říkala, že ubližuju miminku, apod...no prostě děs - nejhorší noční můra..pak jsem prosila o epidural, na to mi řekla, že nezvládnu si ho nechat napíchnout...dostala jsem epidural, a přišla jiná maldá sympatická a moc příjemná PA, kteoru jsem prosila, aby se mnou zůstala ona, a už ke mě nepouštěla tu druhou..naštěstí moje přání vyplnila, a když mě posléze vyšetřovala, řekla, že už můžu tlačit, a za pět minut na tři zatlačneí byla malá na světě, takže ona \"ježibaba\" mě tam trápila zbytečně delší dobu, než bylo nutné!!!
Co se týče sestřiček - na šestinedělí byly sestřičky ok, dalo se s nimi mluvit, dohodnout, byly příjemné, ale na novorezenckém? síla, jen si tam popíjeli kafíčko, koukali na TV na sesterně a povídali tam...když tam člověk za nimi přišel, tvářily se jakože, co tam zase někdo leze..neměla jsem hned po porodu ještě dostatek mléka, a tak mi hned začaly strkat nutrilon na dokrmení, cpali mi lahev, že prý přece nebudu dokrmovat dvěma stříkačkama? když nás propouštěla pediatrička, s klidným svědomím mi říkala, že malé klidně můžu dát lahev, že to kojení nezabrzdí!!! Bohužel jsem jako nezkušená prvorodička jejich rady nakonec poslechla (i když jsem se s nimi občas dohadovala, že lahev prostě ne), ale pak jsem se bála, že něco zkazím, že přeci \"zkušený zdravotnický\" personál má pravdu...Opak je pravdou, měla jsem dát na sebe a svoje instinkty..díky tomu jsem kojila jen dva měsíce.
Když je na Bulovce plné šestinedělí, ubytují maminky na normálním oddělení o patro výš - přičemž miminko je na šestinedělí u sester!!! což je taky dost nepředstavitelné, nemít možnost mít u sebe mimi hned od narození..naštěstí se mě to netýkalo.
jinak co se týče těhotenské poradny - zde pracuje milá, vstřícná sestřička - bylo to vždy ok! to musím pochválit
a UZ na Bulovce? taktéž musím dát negativní hlas - jste objednaní na 8. hodinu ráno, ale na řadu přjdete v 11 hod. protože doktor si někde courá po nemocnici..takže maminky, které měly pár dní do porodu tam nechají takhle čekat bez toho, aniž by něco někdo řekl..doktor na UZ je protivný, nepříjemný, nenechal mě ani se podívat na mimi, s tím, že proč bych se potřebovala podívat? že tam nic neuvidím..ještě když jsem ležela se staženýma kalhotama na lehátku, tak už byly otevřené dveře do ordinace a zvaly další maminku, takže pojem soukromí asi taky neznají...Všechno je to o lidech, ale tady se zřejmě sešli jen ti největší bl....

Bulovku doporučuji

Bulovku můžu jedině doporučit,nechápu zde negativní komentáře nebo stížnosti na personál,možná je to i o samotném chování rodičky.
Já dorazila v 19h na monitor,od rána mi trochu odtékala voda.Po monitoru jsem dostala košili s tím,že porod bude.Manžel odjel s tím,že mu zavolám,až to bude přicházet.Udělali mi UZ,vypustili zbytek vody a šla jsem na pokoj,kde mě dali na monitor.Pak následovala příprava-klystýr,čípky,injekce,balon,teplá sprcha..to vše od cca20.00-23.30.Celou dobu jsem byla bez bolestí,nebo byli opravdu minimální.
Poté jsem volala manželovi,že prý už může jet a já šla na sál-to už bolesti byli.Porod popisovat nebudu ale v 1:15 se malej narodil,takže super rychle.Rodila mě por.asist.V.Kamarádová,která byla naprosto super a velmi mi pomohla,jak psychicky tak fyzicky,dokonce jsme i vtipkovali.Doktorka dorazila až na šití a byla taky naprosto v pohodě.
Mezitím dorazil manžel a na sál přišel už s našim drobečkem.
A nemůžu si stžovat ani na odd.šestinedělí,naprosto úžasné sestřičky,lékaři,vše vysvětlili,poradili,ukázali,kdykoliv během dne i noci.Já osobně říkám,Bulovka ANO

Bulovka už nikdy v živote

Moje otrasné zážitky z Bulovky sa nevojdú do jednej recenzie, budem sa snažiť vyjadriť to najpodstatnejšie. Prichádzam asi o 11 večer, prvá poznámka je, že som mala sebou doma zatriasť, noo, príjemné uvítanie. Som otvorená na jeden cm, ale bolesti už mám znateľné a ako neskúsená prvorodička sme radšej do porodnice dorazili. Dávajú ma na monitor, dostávam vynadané, že som nedoniesla podpísané papiere. Som prekvapená, lebo papiere som čítala a v nich stálo, že napr. pri komplikáciách súhlasím s postupom lekára, ktorý mi bol od neho dopredu vysvetlený. Takže bez akéhokoľvek vysvetlenia som toto mala podpísať dopredu a priniesť? Vyplýva,že áno, radšej to nekomentujem. Odchádzam na izbu, stále sa nevie, či sa porod vobec rozbehne. Dávajú ma opať na monitor a kontrolujú ma 3 sestry. Dve z nich sú absolutne nekomunikatívne, pri otázke, či sa porod rozbieha, zneje odpoveď, neviem. Tak čakám na tú jedinú sestru, od ktorej sa mozem niečo dozvedieť. Mažem si brucho olejíčkom z levandule, milujem túto voňu. Prichádza jedna z tých otrasných sestier, že čo je to za strašný smrad, že má z toho migrénu. No, nestačím sa diviť, čo z týchto sestier ešte vylezie za poznámku. Za chvíľu cítim prievan, sestra, čo ju chuďátko bolí hlava, otvorila vo vedľajšej miestnosti okno a vetrá. Za celú noc kvoli bolestiam nezažmúrim oka. Ráno sa mení smena, chvalabohu, 3 mladé sestričky, všetky milé. Ku koncu už mám neznesiteľné bolesti, pýtam si injekciu, hodinu sa nič nedeje, tak sa opať ozývam a stále nič. Konečne prichádza doktorka a dostávam injekciu, je to o poznanie lepšie. Dávajú ma na sál. Chvíľu tam sestra so mnou je, ale asi sa čakaním medzi kontrakciami nudí, tak stále odbieha. Prichádza ďalšia kontrakcia, neviem, či možem tlačiť, vydržím to, kde do prd... tá sestra je? To si tu mám odrodiť sama? To som mohla ostať doma. Pri ďaľšej kontrakcii už na ňu kričím, prichádza, že vraj už možem tlačiť. Ide to docela rýchlo a malá je odhadom asi za pol hod. na svete. Celkovo porod trval 16 hodín, som úplne vyčerpaná. Jediné moje želanie bolo, aby ťatko videl malú pri prvom ošetrení. Hovorila som to dopredu, upozorňovala som na to druhýkrát, ale on nikto pre neho nezašiel. Zavolali ho až pri mojom zošívaní, keď mi už priniesli malú. A za tú pol hodinu, čo sme tam spolu strávili aj s malou si vypýtali 500kč, čo je účasť pri porode. Nestačím sa diviť, ale neriešim to, je mi to vtedy úplne jedno. To ešte netuším, že oddelenie šestinedelí bude úplný horor. Pracuje tam jedna mladá slečna- modelka s dlhými blond vlasmi, ktorá si asi zmýlila zamestnanie. Malá mi v noci asi 2 hodiny plače a mne sa za touto nesympatickou slečnou nechce ísť. Tak skúšam všetko možné, chodím po izbe, polohujem malú do klbíčka, stále vreští. Nakoniec idem pre radu. Slečna modelka odvrkne – hlad určite nemá, to je bříško, mám ju dávať do klbíčka, hovorím jej, že to som skúšala. Absolútny nezáujem z jej strany. A čo sa týka pomoci pri kojení, radia prvý deň nechať sať jednu minutu v intervaloch po 2 hodinách, druhý deň 2 min.,potom pať minút a v noci kojiť netreba.To mám pozerať na hodinky a potom malú odtrhnúť alebo čo? Až neskor pochopím, čo za debilné rady to tam dávajú. Za celý čas sa nikto nestará, ako sa darí kojenie. Tretí deň sa konečne objavuje jedna milá sestra a doporučí mi klobúčiky, malá sa zle prisáva a celkovo to kojenie nejako nejde. Ale už je neskoro, malá dosť zchudla a je na príkrmoch. Po príchode domov začína kolotoč laktačných poradkyní, to, čo zanedbali sestry v porodnici, doháňam doma. Mliečka je málo, už nikdy som sa naplno nerozkojila. Ak ten, kto číta tento príspevok a ste prvorodička, na Bulovku zabudnite, tam sa pomoci nedočkáte. Takže celkové hodnotenie otras, otras, otras. Nechápem, jak sa mohlo dať dokopy toľko nepríjemných, arogantných, ponižujúcich osob na jednom oddelení s absolútnym nedostatkom empatie. Toto hodnotenie sa týka len sestričiek. Necítila som sa tam ako človek, ktorý je v porodnici dobrovoľne, ale ako handra, s ktorou tam každý zametá. Jedine doktorky sú milé a profesionálne, ale kojenie nie je ich práca, to majú v náplni sestry. Narazila som tam na dve milé sestry, potom som to robievala tak, že som prišla na oddelenie a pýtala som sa na tieto dve konkrétne. To sa tam stretávalo s veľkým nepochopením a aroganciou. A rozhodne doporučujem vždy mať nejaký doprovod pri porode, myslím, že správanie sestier by bolo iné a nedovolili by si tam nepríjemné poznámky, z ktorých som mala jediný pocit a to, že ja som tu pán a ty rodička si tu vliezla, tak drž hubu a krok. Vezmite si so sebou kohokoľvek, ak to nezvládne manžel, tak kamarátku alebo dulu. A prečo som si vybrala túto porodnicu? Jednak vzdialenosť od bydliska a páčili sa mi veľmi predporodné kurzy s paní Šimánkovou, tak mi prišlo, že som si vybrala dobre, prezentujú sa ako skvelá porodnica, máte si priniesť zoznam požiadaviek, jak by ste si to predstavovali a jak vám výjdú v ústrety. Realita je však úplne iná, vaše požiadavky nikoho nezaujímajú. Len, čo som prišla, doktor sa pomaly na mňa ani nepozrel, nezaujato sa začal pýtal a moje odpovede ťukal do počítača. Tak tomuto hovoriť, ako si predstavujem porod, to radšej nie. Keď si čítam nejaké iné recenzie, ktoré porodnicu chvália, tak nechápem, kde som to bola ja. Je to tá istá porodnica? Nabudúce si radšej pojdem vystáť frontu do Podolí, aj keď to je na opačnom konci mesta, ale na Bulovku ma už nikdy nikto nedostane. Rodila som pred deviatimi mesiacmi a až teraz píšem tento príspevok, nechcela som sa k tomuto traumatickému zážitku vraciať. Chcela som odisť z porodnice skor na revers kvoli prístupu sestier, ale priateľ ma prehovoril, nech ešte vydržím, aby sa náhodou niečo nezanedbalo. Jedlo nekomentujem, som celkovo nenáročná, niekedy mi chutilo, niekedy nie, ale kvoli tomu som tam nebola, aby mi varili ako v hoteli. Snáď niekto prečítal tento príspevok až do konca. Správnu ruku pri výbere porodnice!

Naprostá nespokojenost

Bohužel moje zkušenosti jsou velmi špatné a to jak s porodnicí tak s oddělením šestinedělí.
Vzhledem k tomu, že mi porod vyvolávali jsem v nemocnici strávila celý den, který proběhl docela v pohodě. To jsem ještě nevěděla jaký horor mě čeká večer. Vizita na lůžkovém oddělení z neznámých důvodů proběhla až v deset večer, kdy lékař konstatoval, že už můžu na porodní sál. Tam už na mě čekali dvě porodní asistentky. Jedna mi položila pár otázek a odešla. Druhá asistentka měla udělat zbytek. Nebo mě spíš dodělat. Celou dobu se mnou jednala jako s kusem hadru, chovala se velmi povýšeně, hrubě a s neúctou. Nejenže mě tím velmi ponižovala ale také naprosto vystresovala. Byla jsem prvorodička takže jsem měla strach už i tak ale tahle asistentka mě doslova srazila na kolena.
Nejdříve mi poručila ať si lehnu na postel a aniž by cokoliv řekla, doslova mi vrazila prsty do pochvy a něco tam dělala. Velmi mě to bolelo ale ona na to vůbec nebrala zřetel. Pak si šla pro stojan na klistýr a řekla mi ať si lehnu na bok. Když se ve škole učili jak se klistýr má dělat, asi nedávala pozor protože tu rourku mi tam doslova vrazila a to, že voda má do střeva proudit pozvolna jí taky bylo jedno. Doslova to do mě napumpovla, což mi způsobovalo opravdu velké bolesti. Hodila mi jejich košili a řekla mi ať si jí obléknu, jdu na WC a pak na sál. Na záchod jsem šla hned a asi deset minut se tam svíjela. Hrozně mě bolelo břicho i mezi kontrakcemi. Poté jsem si šla umýt ruce. Když jsem došla k umyvadlu, rozletěly se za mnou dveře a aniž bych se stihla otočit, dostala jsem injekci do zadku. Až po píchnutí asistentka zasyčela \"To je vitamín K proti bolesti\" a zase odešla. V tu chvíli už jsem se sesypala. Bylo to všechno jako ve špatném filmu.
Za chvilku se ve dveřích objevila další porodní asistentka, která mě honila honem honem na sál i přesto, že jsem jí říkala, že bych ráda zkusila jít ještě jednou na WC. V té době jsem měla kontrakce po 40ti minutách. Ona ale řekla, že už to určitě stačilo a ať jdu na sál. (Během tlačení mi opravdu ještě trochu stolice odešlo a doktorka mě tam ještě pokárala, že jsem si měla pořádně dojít před po klistýru :-/).
Tam jsem si musela lehnout na tu porodní postel. Dostala jsem další injekci a kapačku kvůli zavodnění. Celé tři hodiny až do mého porodu probíhali tak, že se buď lékařka nebo jedna z asistentek přišla podívat na CTG a zase odešla.
Začala druhá doba porodní a na sále začlo být rušno. Ze začátku jsem nesměla tlačit i když už mě to velmi nutilo a musela vystřídat tři různé polohy. Když už to bylo opravdu nesnesitelné, řekla jsem doktorce, že už to nemůžu vydržet načež mi odvětila, že ať tlačím, že už dávno můžu. Nevěřila jsem vlastním uším a ptala se sama sebe kam jsem se to proboha dostala.
Vzhledem k tomu, že moje děťátko bylo trochu větší, byla jsem dohodnutá na epidurálu, který mi dali pozdě. Všechny rodičky se kterými jsem později mluvila ho dostali během první doby porodní, zatímco já až na přelomu první a druhé. Anestezioložka řekla, že první 4 kontrakce ještě ucítím a od páté už spíš jen tlak až do porodu. Na šestou kontrakci už se ale mimi dralo na svět.
Tak a je to říkala jsem si. Těšila jsem se na odpočinek během půlhodinové pauzy než dojde k vypuzení placenty. Lékařka mě ale vyvedla z omylu. Neuběhla ani minuta a já dostala povel pořádně zatlačit. I přes můj protest jsem to zkusila ale nešlo to, takže se mi obě porodní asistenky opřely o břicho a doktorka tahala.
Malou hned odnesly a pochovat jsem si jí směla až po půl hodině, kdy mi Dr. ošetřila poranění.
Po chvíli přišla ona sadistická asistentka a řekla mi ať malou přiložím k prsu. Dala mi malou do náruče a začala mě štípat do bradavek až mi bolestí vytryskly slzy a odešla. Malá spinkala, takže veškeré moje pokusy byly marné.
Na oddělení šestinedělí byli sestřičky velmi neochotné. Z 8 sester které se tam za ty tři dny vystřídaly byly ochotné jen dvě.
Měli jsme potíže s přisáváním ale žádná z nich mi s tím neměla zájem pomoct. Jedna mě dokonce vypoklonkovala s tím, co jí tam chodím v deset večer otravovat a že doma si budu muset poradit také sama.
Díky pasivitě personálu jsem musela mléko odsávat a dávat ho malé z flašky, což bylo v prvních měsících časově velmi náročné.
Vím, že je to hodně o lidech a někdo může říct, že celá nemocnice za to či ono nemůže, ale od toho jsou vedoucí pracovníci, kteří se mají postarat o to aby jim jednotliví zaměstnanci nedělali ostudu.

Byla jsem spokojená

S porodnicí na Bulovce mám dobrou zkušenost. Navštěvovala jsem zde předporodní kurzy, které byly vedeny velmi příjemnou a ochotnou porodní asistentkou. Na průběh porodu i poporodní péči o mě i o miminko si téměř nemohu stěžovat. Jen při porodu, kdy už jsem cítila, že budu rodit, mi sestřička nevěřila a říkala, že mám ještě čas, že ty pravé bolesti teprve přijdou apod. Málem jsem pak porodila ve stoje a manžel přišel na poslední chvíli. Ale možná ji zmátlo to, jak jsem klidná, asi je zvyklá na různé reakce rodiček a já jsem si ten porod spíše užívala. Více času by mohlo být času věnováno učení kojení u provorodiček, to totiž probíhalo v rychlosti a navíc na chodbě. Ale jinak doporučuji.