Zkušenosti pacientek z porodnice Fakultní Thomayerova nemocnice s poliklinikou - diskuze

2 spokojené porody :-)

V Krči jsem rodila poprvé v roce 2019 - porod trval ca. 8 hodin, ozvy miminka nebyly úplně ukázkové, takže jsem většinu času musela zůstat na lůžku/na monitoru, ale bylo o nás dobře postaráno, porod postupoval “skokově” - chvíli to vypadalo, že nepostupujeme a pak během chvilky jsme se výrazně “posunuli” a ráno se nám narodila krásná a zdravá holčička a následující 3 dny se o nás obě výborně staraly sestřičky a lékařky na oddělení šestinedělí. Kojení nám moc nešlo, i když nakonec jsme zvládly kojit ca. 15 měsíců, kdy se dcera sama postupně odstavila, a až na jednu noční sestřičku, která měla poznámky, že aby mi neplakalo dítě, když nemám mléko, udělala bych nejlíp, kdybych požádala dětskou sestřičku o umělé, ale jinak se všechny snažily nám pomoct a řekla bych, že úspěšně.
Pro 2. porod byla stejná porodnice jasná volba - tentokrát šlo vše výrazně rychleji - do porodnice jsem dorazila ca. ve 2:30 a ve 3:40 byl náš syn na světě - šlo to rychleji, než kdokoli čekal, ale byli jsme pod dohledem a přes nečekanou rychlost porodu o nás bylo velmi dobře postaráno, vše proběhlo bez většího stresu a v pohodě. Na oddělení šestinedělí o nás oba bylo opět skvěle postaráno a i když jsme byli šťastní, že si nás po 3 dnech mohl manžel odvézt domů, skoro mi ta péče a servis první dny chyběli.;-)
Vzhledem k věku už se na 3. dítě nechystáme, ale kdyby ano, určitě bych se opět zaregistrovala v Krči.

Porod 11/2021 - Nedoporučuji

Thomayerovu nemocnici jsem zvolila na základě pozitivních ohlasů mých známých a recenzí na internetu, já osobně bych ji však po mé zkušenosti nedoporučila.

Rodila jsem zde (jako prvorodička) v polovině listopadu 2021 (asi 3 dny před termínem porodu). Do nemocnice jsem přijela kolem 23:00 s pravidelnými kontrakcemi, kde si mě nakonec nechali, neboť jsem stejně měla plánovanou indukci na následující den. Dle UZ totiž mělo mít miminko 4,5 kg a v poradně mi řekli, že bych s mou konstitucí (53 kg, 164 cm) dítě neměla přenášet, aby nebylo ještě větší a nebyl nutný císařský řez. Celou noc se kontrakce stupňovaly, já se však neotevírala. Po celé noci bolestivých stahů mi kolem 13:00 praskla plodová voda, která byla zkalená. Doktorka mě uklidnila, že se to stává, ale že se nyní budou snažit dostat miminko ven co nejrychleji. Myslela jsem si tedy, že to už alespoň brzy bude za mnou. Na porodní sál jsem se však dostala až kolem 15:30 a nevěděla jsem, že tam budu ještě dalších cca 8 hodin. Příprava na porod proběhla v pořádku s příjemnou porodní asistentkou, poté jsem asi hodinu čekala na anesteziologa (byl u jiného případu), aby mi dal doporučený epidural. Ten mi kontrakce sice snížil, ale už tak nepostupující porod ještě zpomalil. Následovalo užití všech možných analgetik, neboť i tak byly bolesti velké. Nová porodní asistentka (kolem 18:00 se měnila směna) byla také příjemná, pravidelně nás kontrolovala a zapisovala do zprávy, ale jinak nebyla moc sdílná. S manželem už jsme tedy byli oba trochu bezradní, neboť hodiny ubíhaly, porod stále nepostupoval a snahu vytáhnout miminko co nejdříve, jak bylo před pár hodinami řečeno, jsem nezaregistrovala. Vrcholem bylo, že po pár hodinách z porodního sálu porodní asistentka beze slova odešla a nechala nás tam samotné asi hodinu a půl. Miminko sice bylo po celou dobu monitorováno, ale já již nemohla bolesti vydržet. Po probdělé noci jsem už neměla žádnou energii. Manžel se šel tedy zeptat, jestli by za námi už někdo nemohl přijít a postarat se o nás. Zjistil, že vedle probíhala operace, takže „naše“ porodní asistentka asistovala na druhém případu a nás, jelikož porod nepostupoval, tam tedy prostě nechali. Až po manželově reakci přišla na sál s porodní asistentkou i paní doktorka. I když jsem nebyla otevřená úplně, navrhla, že mám zkusit miminko vytlačit. Po půl hodinovém beznadějném snažení mi nabídla, že udělá císařský řez. Hlavička miminka byla křivě, takže by se to prý stejně nemuselo ani po dalším tlačení povést. Souhlasili jsme a syn přišel na svět ve 23:36. Byl však naloknutý plodové vody a špatně dýchal, takže si ho hned odnesli, vyšetřili a následně dali na jipku. Navíc měl 4600 g, takže bych ho asi opravdu neměla šanci porodit. Porod tedy byl nepříjemný, ale bohužel i to, co po porodu následovalo.

Syn zůstal na jipce ještě dalších 5 dní, neboť dostal infekci (ode mě či ze zkalené plodové vody, to se již zpětně zjistit nedá). Nutno zde podotknout, že péče o syna byla na nJIP skvělá. Já jsem si také poležela na jipce o den déle, protože se mi z epiduralu dělalo na omdlení. Syna jsem tedy viděla až druhý den po porodu, kam mě zavezli na vozíku. Byla jsem neskutečně fyzicky vyčerpaná a každý krok pro mě byl hodně bolestivý. Občasné poznámky sester na šestinedělí jako: „No to víte, občas má někdo nižší práh bolesti.“ nebo „U nás se maminky po císaři už třetí den normálně starají o miminko, vy se nechcete starat o miminko?“ moc nepomáhaly. Ani to, že mi třetí den řekli, že už musím chodit za synem sama (byl na jiném patře a přes dvě chodby, takže v mém stavu skoro nepřekonatelná vzdálenost), protože nikdo ze sester nebude mít čas mě za ním dovézt. Po pár dnech jsem se tedy nechala i přes stále špatný zdravotní stav propustit, abych mohla jít za synem (oficiálně jako zdravá osoba), pár dní se o něj starat na oddělení nJIP a jít tak co nejdříve domů a mít šanci se konečně v klidu zotavit. Doba rekonvalescence nakonec trvala víc než 2 měsíce (k tomu všemu mi ještě celé šestinedělí hnisala jizva). První měsíc se o syna v podstatě staral manžel.

Postupem času jsem si začala klást otázky, proč se v mém případě nezakročilo s císařským řezem dříve. Už se o něm zmiňovaly v poradně kvůli velikosti miminka, dále zkalená plodová voda a nepostupující porod tomu přihrával. Moje gynekoložka také kroutila hlavou, když jsem jí porod vyprávěla. Otázky vyústily až v sepsání stížnosti na FTN a schůzkou s primářem, abychom si to mohli celé vysvětlit. Bylo nám řečeno, že jsem měla úplně normální nepostupující porod (průměrná doba kontrakcí je prý 11 hodin a u mě trvaly pouhých 10) a že jsem tam bohužel rodila ve špatnou dobu, neboť vedle probíhala operace, která byla na rozdíl od mého případu akutní. Dále prý velikost plodu 4,6 kg (velký plod je dle jejich tabulek až od 5 kg) a zkalená plodová voda není dle jejich předpisů indikací k tomu, aby se zakročilo císařským řezem. Nejsem lékař a samozřejmě nemohu říct (a už se to hlavně nikdy nedozvíme), jak bychom se synem dopadli, kdyby se zakročilo císařem dříve. Jsem však přesvědčena, že minimálně mé zotavení by bylo rychlejší a mohla bych se dříve s nadšením vrhnout na to, co by matka po porodu dělat měla – starat se o své miminko. Myslím si tedy, že tento porod nebyl vyhodnocen dobře a že by se v určitých případech mělo k pacientovi přistupovat individuálně, a ne dle nějakých tabulek a předpisů. Primář mi na můj tristní stav po porodu řekl, že „po bitvě je každý generál“ a že mě to prostě semlelo více než ostatní. Nakonec se však omluvil za špatnou komunikaci při porodu a ujistil mě, že se všemi zúčastněnými již promluvil, aby se to samé neopakovalo.

Nakonec jsem nad tím mávla rukou a nyní jsem šťastná, že jsme konečně po pár měsících se synem v pořádku a (snad) bez trvalých následků. Avšak celý skoro 24hodinový porod, dalších 9 dní strávených v nemocnici a více než 2 měsíce pomalého zotavování mě přesvědčilo, že podruhé na FTN již rodit rozhodně nebudu.

porod 09/2021

Rodila jsem zde koncem září 2021. Porod nejprve začal přirozeně a vše postupovalo v pořádku a idylicky. Bohužel nastaly komplikace, které musely být řešeny akutní sekcí. Musím poděkovat celému porodnickému týmu, který jednal velmi rychle a díky tomu jsme já i můj syn v pořádku. Po porodu jsem první noc strávila na JIP, kde byly sestřičky milé a co nejdříve mi přivezly ukázat syna. Druhý den jsem byla přesunuta na šestinedělí a k mému štěstí jsem byla umístěna na jednolůžkový pokoj. Po celou dobu pobytu (7 dní) se ke mne chovaly všechny sestřičky z gynekologického a dětského oddělení (až na jednu výjimku jedné starší odměřené dětské sestry) ohleduplně, nápomocně a především lidsky. Jejich péči a přístup bych opravdu ráda vyzdvihla, protože jsem musela nakonec postoupit ještě jednu operaci a tak se mnou a synem měly o to více starostí a práce. Také musím ocenit, že mne zde navštívila několikrát laktační poradkyně, která se mi dostatečně věnovala, abych se rozkojila. Tuto porodnici mohu určitě jen a jen doporučit!!!!!!!!

Porod 4/2021

V Krci ksem rodila v 4/2021 a byla jsem maximalne spokojena. Porod jsem mela snadny, presto jsem mela veskerou peci. U porodu byly 2 porodni asistentky (z toho 1 z vedlejsiho porodniho boxu), lekar a zakynka. Pediatr prisel behem par minutek po porodu. Mimi skoncilo kvuli zkalene plodove vode a streptokokovi radeji na par dni na novorozenecke JIP, poznala jsem tak vetsinu personalu na sestinedeli a na nJIP. Vsichni byli profi, ale predevsim meli lidsky pristup a byli velmi ochotni mi pomoci, predevsim s kojenim. Sestricky se mnou u kojeni stravily hodiny pomoci - na JIP jsem dochazela kazde 3 hodiny kojit, maly se nechtel na zacatku prisat a vztekal se, sestricky nade mnou staly a pomahaly mu se prisat. To same na sestinedeli. Porodni boxy jsou po rekonstrukci a pokoje jsou tez v peknem stavu. Nejvice jsem ocenila pristup ke kojeni (vypomoc suplementorem s mym MM). Urcite bych zde rodila znovu.

Doporučuji

V Krči jsem rodila neplánovaně, poté co mě z důvodu plné kapacity nepřijmuli do Podolí, kde jsem byla zaregistrovaná. Až na nepříjemného doktora u příjmu, který si dával načas a jedné PA na oddělení na šestinedělí byli všichni milí, příjemní a snaživí, ikdyž jsem u nich nebyla registrovaná. Sestřičky mi pomáhaly s rozkojením, některé byly ráznější, ale o žádný kojoteror se rozhodně nejednalo. Porodní sály už něco pamatují, ale oddělení šestinedělí bylo hezké. Porodnici celkově hodnotím velmi kladně a určitě ji doporučuji. Rodila jsem v říjnu 2019.

Určitě doporučuju

Rodila jsem v srpnu 2019 a určitě bych si tuto porodnici vybrala znovu. Personál byl velmi příjemný, se vším poradil a pomohl. Při porodu mi velmi pomohli s tlačením, které mi moc dobře nešlo a tak se porod zbytečně neprodlužoval. Líbilo se mi i prostředí. Na pokoji jsem byla dokonce sama, což také nebývá všude. Snad jen to jídlo, nestálo za moc, ale s tím jsem počítala.

Krč doporučuji

V Krči jsem koncem července 2018 porodila své první dítě. Celkově porodnici hodnotím kladně, ale zpětně bych si na pár věcí dala větší pozor.
Nejlepší dojem na mě udělaly doktorky a sestry na porodním sále. Zpočátku, kdy byl porod poměrně rychlý a bez komplikací, bylo zajištěno dostatečné soukromí, porodní asistentka byla moc milá a cítila jsem se příjemně. Poté se objevily komplikace - naprosto profesionální přístup všech přítomných (nakonec 2 porodní asistentky a 2 lékařky) mi zajistil, že na porod nemám žádné negativní vzpomínky. Všechny byly velmi milé a skvěle mě povzbuzovaly a chválily, i když průběh porodu nebyl zrovna ideální. Ihned po narození jsem dostala chlapečka na holé břicho (na jak dlouho si nepamatuji), poté byl za přítomnosti partnera ošetřen a potom jsme ho měli jen pro sebe. Vše probíhalo v porodním boxu. Následná péče na šestinedělí ale oproti skvělému týmu u porodu trochu pokulhávala. Některé sestry byly moc milé a pokud vycítily nejistotu, pomohly samy od sebe. Některých sester bylo třeba se aktivně ptát a jedné jsem se cíleně vyhýbala. Dvakrát se mi stalo, že jsem řešila problém v době střídání směn, sestry si info nepředaly, takže vysvětlování proběhlo také dvakrát a nakonec i řešení bylo od každé sestry jiné. Některé sestry si i protiřečily... "Kojoteror", ze kterého jsem měla největší obavy (a kterým je díky Laktační lize Krč pověstná) se naštěstí nekonal. Zkrátka je to o lidech. Jinak prostředí a ostatní služby jsou skvělé (měla jsem jednolůžkový pokoj), jídlo bylo děsné, ale hlad zahnalo. Navíc můžete využít společnou lednici na chodbě. Pokud bude další dítě, tak také v Krči. Ale více otázek - méně nejistoty.

Porodnice na jedničku

S porodnicí v Krči jsem byla během svého prvního porodu v květnu naprosto spokojená. Počínaje vyšetřeními před porodem, kde byla na oddělení jedna mimořádně milá a sympatická sestřička, po personál a přístup sester, por.asistentek a lékaře během porodu až po následnou péči na jipu a dále na pokoji. Velmi oceňuji soukromí na pokoji, kde jsem byla sama, aniž by se jednalo o nadstandard, celé oddělení je navíc po zdařilé rekonstrukci. Zvláštní poděkování bych pak ráda věnovala sestře, na kterou jsem měla několikrát štěstí během její noční směny. Malá se navzdory velké snahy všech sester nechtěla přisát a právě tato 'noční' sestra (jméno si bohužel nevybavím) se trpělivě snažila malou přikládat a mě po nocích uklidňovala. Už hladové a dost plačící dítko si navíc ochotně brala na hlídání přes noc, abych se rozlámaná po císařském řezu trochu vyspala. Zároveň mi i předala spoustu cenných rad včetně přinesení počůrané plínky domů k očuchání našemu pejskovi, aby si na nového člena rodiny trochu přivykl ještě před jeho příchodem. Porodnici tak hodnotím celkově velmi pozitivně a pokud se poštěstí, další dítko bych určitě ráda přivedla na svět opět v Krči.

PŘEDPORODNÍ KURZ

V kolikátém týdnu těhotenství jste ho absolvovali,prosím Vás?
Děkuji za odpovědi

Porodnice Krč

S porodem a péčí v porodnici jsem byla naprosto spokojená. Porod byl velice rychlý a proběhl v naprostém pořádku s asistencí porodní asistentky, doktora a sestry. S péčí o mě a miminko v porodnici jsem byla naprosto spokojená také. Hodnotím vše pozitivně.

Porodnice - Krč

Výběr porodnice jsem nenechávala úplně náhodě. Snažila jsem se na internetu najít nějaké objektivní hodnocení/porovnání porodnic. Jsem z Prahy, takže jsem hledala Prahu. Nejsem zastánkyně „porodnické turistiky“, ale nikoho za to neodsuzuji. Já jsem prostě chtěla, abych to do porodnice měla blízko a aby se o mě a miminko postarali. Tak nakonec zvítězila porodnice v Krči. Z recenzí neměla moc pozitiv, ale náhodou jsem zjistila, že tam rodila kamarádka a byla spokojená. O Podolí jsem zase věděla, že je v posledních letech hodně profláknuté a rodí tam téměř každý, ač jsou recenze povětšinou pozitivní. Tak zvítězila Krč nad Podolím. Určitě mne hodně ovlivnil názor kamarádky a fakt, že právě probíhala rekonstrukce šestinedělí.
Jak to bylo v reálu? Aneb moje osobní zkušenost!
Čekací doba v prenatální poradně někdy až 2 hodiny, slyšela jsem, že i více. V prenatální poradně jsou samé ženy, sestry i lékařky. Od některé lékařky je vyšetření bezbolestné, u jiné dost utrpení, ale vydržet se to dá. Některá lékařka se Vás ptá na vaše pocity, jiná ne. O jejich „příjemnosti“ rozhoduje pravděpodobně aktuální nálada.
Manžel mne odvezl do porodnice v pátek ráno cca v 6:15, přijali mne na ambulanci. Kontrakce jsem měla už od čtvrtka 18:00. K ránu se rozjely po 5 minutách a tak jsme po telefonátu s porodním sálem jeli i s taškou do porodnice. Od příjmu na ambulanci do ošetření lékařkou uplynuly asi 2 hodiny. Bohužel lékařka byla u komplikovaného porodu, a ač sestra několikrát volala telefonem a snažila se najít náhradu, trvalo to. Já jsem prodýchávala na chodbě a v kabince. Lékařka mi řekla, že mne nechají na šestinedělí a bude se čekat, až to přijde. Mladá porodní asistentka mne odvedla, manžel jen došel pro tašku. Bylo to tak rychlé, že jsme se téměř ani nestihli rozloučit.
Šestinedělí mne ohromilo hned při příchodu – ač jsem jeden pokojík viděla v rámci předporodního kurzu. Pokojíky jsou po 2 lůžkách – možná někde i po jednom – s koupelničkou. Vždy je v pokojíku sprcha a WC (je to kombinace WC a bidetu – k WC je ještě sprška). Platová okna a vnitřní žaluzie, nehledě na balkonek příslušející ke každému pokoji. Balkónky k pokojům patří od dob dávných.
Rodila jsem v neděli dopoledne, na sále (pokojíku) jsem byla od brzkého nedělního rána. Manžel přijel včas, volala jsem mu na pokyn porodní asistentky ze šestinedělí. U porodu se mi měnila směna. Nepamatuji si jméno první asistentky, ale ta určující, která se o mne starala většinu téměř celou dobu, byla Jaroslava. Mile se představila a snažila se mi pomáhat, jak jen to šlo. Povzbuzovala mne a radila, zda správně dýchám. Přinesla mi míč, na kterém jsem seděla asi hodinu, snažila se mi pomoct najít úlevovou polohu – od nocí a dnů kontrakcí mne bolela třísla. Bylo to horší než samotné kontrakce. Při samotném porodu jsem však třísla už nevnímala.
Porod byl ve výsledku hodnocen jako RIZIKOVÝ. Nejsem zastánce domácích porodů, ale proč ne. Každopádně já bych doma takhle neporodila, nebo by to nedopadlo dobře. Jednak se mi kontrakce rozjížděly vždy v podvečer a vrcholily okolo šesté ráno a přes den byl útlum, a jednak byla zakalená plodová voda a Tobík měl sníženou srdeční činnost. Finále muselo být rychlé! U porodu nakonec bylo několik lidí, minimálně 2 porodní asistentky a lékařka. Pak vím o mladé asistentce, která mne odváděla na šestinedělí v den příjmu, ale nevím, kdy přišla. Každopádně byly všechny ženy výborné, milé a usměvavé! Manžel byl u porodu a jeho názor je opět pozitivní. Celou dobu mne povzbuzoval, otíral mi žínkou čela, když bylo třeba a dával mi ve finále dýchat kyslík. Po narození Tobíka museli miminko rychle prohlédnout a tak jsem ho jen viděla, nebyl mi položen na břicho a neproběhl plánovaný odběr pupečníkové krve (chtěli jsme ji darovat). Nevadí mi, že jsem Tobíka neměla hned na břiše, hlavně že byl v pořádku. Manžel byl u jeho ošetření celou dobu s ním a pak ho přinesl v náručí. Já jsem miminko dostala k prsu, až když bylo dokončeno šití. Po porodu jsme byli všichni tři na sále ještě asi hodinu, možná hodinu a půl. Nikdo mne nenutil hned vstávat a jít na toaletu.
Po převozu na šestinedělí jsem nesměla sama vstát. Hned jsem dostala oběd, abych měla sílu (snídani jsem ráno nestihla), manžel byl se mnou na pokoji a Tobiáška sestřičky přivezli až odpoledne (nevím v kolik hodin), musel být důkladně prohlédnout pediatrem. Nebyl pak problém, aby se o něj první noc staraly dětské sestřičky, měla jsem ho jen o pár dveří vedle. Vždy ho přivezly na kojení a pak jsem si ho k nim mohla zase odložit. Byla jsem hodně vyčerpaná. Od neděle do úterního dopoledne jsem byla na pokojíku sama. Všechny dámy, od porodních asistentek, dětské sestřičky po sanitářku byly výborné. Žádná se nemračila, ač každá z nich měla jiný přístup. Stačilo s nimi jednat slušně, usmívat se a nebyl problém s ničím. Rády maminkám uvařily vodu do termosky (místní) a tak jsem si mohla dělat vlastní čaj kdykoliv jsem chtěla. Na šestinedělí jsem slavila narozeniny, nebyl problém zapůjčit si skleničky nebo o něco požádat. Mohla jsem se na cokoliv zeptat a mé dotazy byly zodpovězeny. Ano, přístup například dětské lékařky mi nebyl moc příjemný, ale nic hrozného.
Osobně mi dětská sestřička přišla ukázat jak miminko přebalit – ač tohle bych zvládla, druhý den přišla ukázat jak ho umýt. Sestry pomohly a poradily s kojením, protože jsem měla problém s nalitými prsy a miminku se najednou nechtělo sát. Druhý den po porodu přišla fyzioterapeutka a ukázala pár cviků vhodných pro šestinedělí. Ano, sestřičky chodí ukazovat zacházení s miminky i maminkám, které už doma děti mají. Ale na škodu to asi není a překousnout se to dá.
Strava byla typu menza. Jídlo se jíst dalo, s ničím jsem neměla problém. Ano, všude se píše (i v informacích v porodnici), že bílé pečivo při kojení není vhodné a další. A hnedle máte k snídani 2 rohlíky. Holt na to asi není taková kapacita vařit různá dietní jídla. I když v nemocnicích by se na to dbát mělo a co vím, nikde to tak není. Nesmíte být člověk vybíravý a nesmíte mnoho očekávat, pak se určitě najíte.

Můj porod 11/2015

Podle recenzí jsem se ze začátku Krčské nemocnice bála, ale pak jsem zašla s přítelem na prohlídku celé porodnice, která na mne působila čistě a útulně. S několika porodními sestrami jsem absolvovala předporodní kurzy, na kterých mi odpověděli na jakkékoliv otázky a všechny byly moc příjemné. Pak už jsem se porodu opravdu tolik nebála a naopak jsem se začala těšit až jej budu mít za sebou.

Vzhledem k tomu, že se mi miminko neotočilo hlavičkou dolů, byla mi dána možnost vybrat si, zda zkusit rodit přirozeně, nebo císařským řezem. A vzhledem k pochybám ohledně krátké či zamotané pupeční šňury kolem miminka jsem se nakonec rozhodla pro císaře. S paní doktorkou i anestezioložkou jsem si po dohodě vybrala poloviční (epidurální) anestezii, tedy císaře při vědomí. Moc jsem si přála miminko hned vidět a všem váhajícím maminkám to mohu jen doporučit. Opravdu je to nepopsatelný zážitek! Ano, necítíte se hned fit jako po normálním porodu a opravdu jsou první dny po porodu hodně těžké, ale když vám pak sestřičky přinesou miminko na kojení, veškerá bolest se rázem vytratí. Za mně osobně bylo nejhorší po zákroku vstát, ale pak už to bylo jen a jen lepší. Jak dospělé, tak dětské sestřičky byly úžásné a se vším moc rády pomohly, když bylo potřeba. Bohužel si jméno svého porodního doktora nepamatuji, ale jak jemu, tak všem porodním sestrám jsem za vše moc vděčná! Neměla jsem od zákroku žádné komplikace a jizva se mi po porodu krásně hojí. Při volbě porodnice u dalšího miminka zůstanu asi věrná Thomayerově nemocnici. :-)